Židovské hřbitovy střední Šumavy - stručné dějiny židů v Sušici
První písemné zmínky o židech v Sušici se nacházejí ve Smolné knize z roku 1562. První konkrétní údaje o jejich počtu pocházejí z
Berní ruly zpracované v letech 1654 - 1655. V Sušici v té době žilo 14 židů ( uvedeni jsou však pouze muži, do celkového počtu se
nezahrnovaly ženy a děti ). Počet židů usazených v Sušici postupně narůstal a v roce 1860 dosáhl svého maxima - 300 osob, poté začal klesat - v roce 1912 jich zde žilo pouze 112. Do roku 1826 nebyla nikde zaznamenávána základní životopisná data židovských obyvatel, především narození, svatby a úmrtí. Od února 1827 bylo úředně nařízeno tyto údaje zapisovat. V roce 1839 byl Prácheňský kraj rozdělen na 16 obvodů, v nichž byli ustanoveni matrikáři židovských matrik. Stejně jako jinde i v Sušici směl žít jen určitý počet trvale usazených židů, tzv. famillantů.
Teprve po smrti některého z nich mohl být přihlášen jiný. Za právo být pod ochranou obce se platil tzv. Schutzgeld a nebylo to právo dědičné.
Podle nařízení sušického magistrátu museli místní židé nosit oděv označený žlutou nášivkou, aby se odlišili od ostatních obyvatel.
K bydlení měli vyhrazenou zvláštní část města, kam byl přístup pouze od městských hradeb (dnešní Vodní, dříve Židovská ulice).
Přístup do města byl zatarasen řetězem. Již od středověku platila celá řada nařízení, která ovlivňovala jejich život - nesměli například
bydlet jinde než v určené čtvrti, v neděli a o svátcích nesměli vycházet do města a obchodovat tam, nesměli chodit po městě v době konání mše,
v téže době museli na svých domech zavírat okna a okenice směrem na kostel atd. V Sušici byly zřízeny postupně tři synagogy. První - vlastně
jen jakási modlitebna byla dřevěná a vyhořela roku 1707, na jejím místě byla postavena synagoga nová, která svému účelu sloužila do
roku 1923, kdy také vyhořela. Současně s ní byla od roku 1859 v provozu synagoga třetí, která sloužila svému účelu do druhé světové války,
pak přešla do majetku města a v roce 1963 byla zbourána.
Zlomem v životě židovské komunity byl rok 1848. Židovské obyvatelstvo získalo mnohem větší možnosti zapojovat se do společenského života,
obchodoval, kupovat a stavět domy i v jiných částech města. Soužití obou skupin obyvatelstva bylo celkem bez konfliktů do roku 1866, kdy
byla v Sušici vyprovokována protižidovská bouře.
Židovské hřbitovy jsou v Sušici dva : starý hřbitov mezi hradbami, na němž se pochovávalo od roku 1626 do roku 1873, kdy i
přes několikeré rozšíření přestal svou velikostí vyhovovat ( nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1708 ). Na druhý hřbitov
se pohřbívalo od roku 1873, poslední pohřeb se zde konal roku 1946.
Druhá světová válka postihla židovskou komunitu velmi tvrdě - z koncentračních táborů se do Sušice v podstatě nikdo nevrátil.
© Zdeňka Řezníčková
zpět